† ROZHOVORY †
"Měl jsem v sobě hodně temnoty a ta prostě musela ven," říká zakladatel projektu RED Room Trigorin
Měl jsem špatné období a honilo se mi v hlavě dost blbých myšlenek. V kompu jsem nalezl tři staré projekty, které jsem nikdy nedokončil, ale měl jsem v sobě tolik temnoty a ta prostě musela ven. Tak jsem ty projekty vzkřísil a spojil do jednoho. A jelikož už vím, že dokončit ty projekty není v silách jednoho člověka, přizval jsem si na pomoc pár kamarádů výtvarníků, fotografů, spisovatelů a básníků, ale i hudebníků a amatérských filmařů.
Je to asi částečně ve mě. Mám rád mystiku, tajemno, psychologii a mnoho dalšího. Všechno ale jde tak nějak ruku v ruce. Ta temná stránka člověka je fascinující. Každý máme své vnitřní démony, kterých se bojíme, ale zároveň nás přitahují. RRS je o tom se s těmi démony smířit a přijmout je. Člověk je vlastně stále zvíře, jen ve slušivém kabátku staženém páskem falešné morálky a předsudků. A to se týká i té erotiky. A té možná paradoxně nejvíce.
Ostatní členové RRS to vidí stejně?
Předpokládám, že ano. Každý z nich si prošel nějakým špatným obdobím, každý z nich má nějakého svého démona se kterým se naučil kamarádit. Hlavně to tak každý vidět musí. To, co nás v RRS zajímá a baví je totiž specifické téma, které se nedá "ošidit". Pokud má výsledné dílo působit a vyvolávat emoce, děsit, musí být opravdové. Pokud je to strojené lidé to poznají. Tu temnotu totiž musíte opravdu vnímat.
Kdo se může stát členem RRS? Máte na zájemce nějaká specifická kritéria?
V podstatě každý, kdo je stejně naladěný jako my. Kdo to vidí jako my a kdo je schopný pracovat v týmu. Přesto není členství automatické. Každý si to musí "odpracovat". Chceme být tak trochu VIP klub pro schopné, kreativní a akční tvůrce.
Existuje tedy nějaký společný prvek, který je vám blízký a promítá se do vaší tvorby...
Kromě těch osobních je tu i záliba ve stejných tématech a umělcích. Máme rádi filmový exresionismus, Langa, Murnaua, Vieneho. Čteme Poa, Lovecrafta, Budelaira, Danteho, Shellyho. Fascinují nás osobnosti de Sada a filozofie Nietzcheho, Schopenhauera, Junga nebo Moodyho. Máme rádi horory a třeba i pro někoho "zvrhlé" formy sexu.
Jistě zajímavý výběr, ale inspiruje vás něco i v reálném životě?
Ten je také velkou inspirací. Mimochodem de Sade, Vlad Tepeš, Bátoryčka, de Rais, Jack Rozparovač, Manson, Gacy, Dahmer nebo Čikatilo byli opravdoví žijící lidé.
Navíc žijeme v pokrytecké době. Obklopujeme se aurou ctnosti, ale uvnitř jsme prohnilí. Kolik žen a dívek si například hraje na dámy a pak vidíte jejich profily na OnlyFans. Kolik lidí žije spokojená a slušná manželství a pak jezdí třeba na swingers párty.U nehod a tragédií místo pomoci fotíme a natáčíme. Neumíme řešit svoje vztahy a tak řešíme ty cizí. Umíme kázat o morálce, ale těch druhých, ne té své. Fascinuje nás krev, násilí a sex (to se během staletí nezměnilo), ale nepřiznáme si to a když jsme s tím konfrontovaní křičíme: "To já ne. to ti druzí, já bych přece nikdy..." Nic proti tomu, ale až si budeme umět přiznat jací opravdu jsme, ne jaké nás chtějí mít druzí a smíříme se s tím, pak budeme určitým způsobem svobodní. Jak říkáme my: "Natura - Prudentia - Veritas -Adoptis - Libertas." (Přirozenost - poznání - pravda - přijetí - svoboda)
Trochu to zlehčím, ale na někoho teď můžete působit jako jakási "tajná společnost".
Na tuhle otázku nebudu odpovídat. A teď vážně. Je pravda, že v RRS existuje jistá symbolika, určité posty, funkce a nějaká hierarchie. Je také pravda, že ne všechny aktivity budou určené pro veřejnost ale jen pro úzký okruh členů a vybraných hostů. Jaké? Tak to nepovím, to je tajemství. Poslední otázka.
Proč zrovna rudá, když tě lidé znají skoro jen v černé?
O černé říkám, že je to "barva mojí duše", ale k tomuto tématu je to tak trochu klišé. Rudá je více provokativní, stimulující, je to barva boje, krve a smrti, ale zároveň vášně, sexu a tajemství. Je to barva plná kontroverze a protikladů a přesně tak chce působit i my. Více se tedy hodí k hlavním tématům RRS. (RT)
"Mým démonem je sebepohrdání", říká kytarista Tyrants of Arcan Vár Nëgressa
Jak dlouho se věnuješ hudbě a jaké byly začátky?
Rockovou hudbu a metal jsem miloval od dětství. S kytarou jsem začal ve 14 letech. Nejprve s učitelem, ale ten mě chtěl učil jiný žánr, než jsem chtěl já, a tak jsem se začal učit sám. První akord mě ale naučit otcův kamarád.
Máš nějakého svého vnitřního démona, který tě inspiruje v tvorbě?
Můj démon je vlastně sebepohrdání, které mě kopalo do prdele, abych se sebou něco dělal, ale když už se to začalo rýsovat, tak mne skoplo zas na zem a tak pořád dokola. To mě inspiruje v tom, že mě učí na věci koukat vždy z rozdílných úhlů pohledu.
Jaká je pro tebe ideální představa temnoty v hudbě?
Co se temnoty týče, tak nejlépe to za mně vysvětlí vysvětlí skladba od kapely Immortal - The Darkness That Embrace Me. Ta ve mě dokáže vždy vyvolat tu správnou pochmurnou náladu, ale to Black metal celkově. Než jsem ho totiž začal poslouchat byl jsem více pohodový a veselý, než jsem teď.